Martin Luther na obraze Lucase Cranacha st. z roku 1529

Lutherův památník v Aši, jediný svého druhu v České republice

Martin Luther (10. listopadu 1483, Eisleben – 18. února 1546, Eisleben) byl německý teolog, kazatel a reformátor, zakladatel protestantismu, autor řady duchovních, politických, pedagogických spisů, církevních písní a překladů. Jeho nejvýznamnějším dílem je překlad Bible do němčiny.

[editovat]Život

Martin Luther se narodil 10. listopadu 1483 v Eislebenu jako jedno z devíti dětí horníka. Vyrůstal v chudých poměrech, spojených s tvrdou výchovou. Jeho otec se postupně vypracoval na úspěšného podnikatele, což mu umožnilo financovat studia svého nadaného syna.

V letech 1501–1505 studoval na univerzitě v Erfurtu filozofii. Po získání titulu magistra se zapsal na studia práv, krátce poté se však rozhodl vstoupit doaugustiniánského kláštera v Erfurtu. Ač byl vzorný mnich, pobyt v klášteře v něm od začátku vyvolával pochybnosti o možnosti spasení z vlastní moci. V roce 1507 byl vysvěcen na katolického kněze.

O rok později (1508) přešel na univerzitu ve Wittenbergu, kde s krátkými přestávkami – 1511 cestoval ve věci svého řádu do Říma – přednášel filozofii, později i teologii. V roce 1512 se stal doktorem teologie a získal doživotní biblickou profesuru a od roku 1513 započal ve Wittenbergu kazatelskou činnost. V tomto období Luther překonal své pochybnosti a při studiu Písma dospěl k poznání, že Boží milost platí pro každého, kdo ji víroupřijme.^[zdroj?]

Zkušenosti s rozporem mezi svým svědomím, vycházejícím ze studia Bible, a oficiálním učením tehdejší církve a její praxí vedou Luthera ve Wittenbergu31. října 1517 k uveřejnění 95 tezí, určených pro akademickou diskusi, které zejména kriticky reagovaly na praxi odpustků (obecně rozšířená legenda o tom, že je přibil na vrata kostela není zcela potvrzená). (Papež Lev X. vydal v roce 1515 bulu o prodeji odpustků pro stavbu svatopetrského chrámu vŘímě). Teze, které se bez vědomí Luthera rychle rozšířily, vyvolaly kvůli tehdejší všeobecné nespokojenosti s církví velký ohlas. Oficiální místa zprvu reagovala přes obviňování z kacířství ze strany dominikánů velmi zdrženlivě, Luther byl totiž chráněncem saského kurfiřta Fridricha III. Moudrého (rodWettinů). Místo aby šel do Říma, kam byl předvolán, prosadil kurfiřt, aby Luthera vyslechl kardinál Kajetán v Augsburgu (1518). Ten Lutherovi pohrozilklatbou. V roce 1519 se Luther účastnil disputace s Eckem v Lipsku, ve které popřel neomylnost papeže a koncilů. Řím v roce 1520 oficiálně vydal bulu s hrozbou klatby. Luther vydal reformační spisy, ve kterých své názory dále obhajoval. Když po jejich veřejném pálení sám reagoval spálením papežské buly, nařídil Lev X. 1521 jeho exkomunikaci. Když své teze neodvolal ani na říšském sněmu ve Wormsu, vydal císař Karel V. proti Lutherovi wormský edikt (prohlášení kacířem, zákaz spisů). Fridrich III. Moudrý nechal Luthera bezprostředně poté unést do azylu na hrad Wartburg, kde reformátor pobýval v letech 1521–1522. Zde překládal Nový zákon.

Lutherova manželka Kateřina von Bora na portrétu Lucase Cranacha st.

Lutherovy myšlenky se mezitím lavinovitě šířily a vyvolávaly v celé zemi bouřlivé přijetí. Od radikálních projevů příznivců nového učení se Luther od počátku ostře distancoval. Roku 1522 se vrátil do Wittenbergu, aby učinil přítrž obrazoborectví. V roce 1524 začal opět přednášet, vystupoval protiTomáši Müntzerovi, který svým kázáním podněcoval sedláky k nepokojům. Dne 13. června 1525 uzavřel Luther manželství s bývalou jeptiškou Kateřinou von Bora. Roku 1528 se reformátor zúčastnil vizitací na farnostech v saském kurfiřství, při kterých se přesvědčil o jejich duchovně zaostalém stavu.Marburské náboženské rozhovory 1529, na kterých diskutoval mj. s Zwinglim, s cílem vytvořit teologickou jednotu evangelické strany proti katolíkům, ztroskotaly.

Se svým spolupracovníkem Philippem Melanchthonem položil Luther základy institucializované nové, evangelické církve (Melanchthonovo Augsburské vyznání z roku 1530). Překlad Starého zákona Luther dokončil za spolupráce jiných wittenberských teologů v roce 1534. Ve zbývajícím období svého života se věnoval podpoře nově vznikající instituce, řešení církevněpolitických a praktických teologických otázek a v neposlední řadě vydal řadu ostrých polemických spisů. Před svou smrtí trpěl přepracováním. Umírá v Eislebenu dne 18. února 1546 ve věku 62 let.

[editovat]Teologická pozice

Martin Luther

Luther zpočátku neusiloval o založení nové církve, ale o reformu stávající církve na základě těchto principů:

• Sola scriptura: Autorita Písma je vyšší než autorita církve.
• Sola fide: Člověka ospravedlňuje jeho víra, nikoliv dobré skutky.
• Sola gratia: Boží milost je dar, není možné si ji nijak zasloužit nebo koupit.

Z nich vyplývají i negativní stanoviska k otázkám pelagianismu (skutkaření), sedmi svátostí, uctívání svatých a Marie, učení o očistci, papežství atd. O sto let starší kritickou pozici Husovu Luther zpočátku neznal. Teprve po výtce svých protivníků, že se hlásí k Husovu kacířství, se s dílem Husovým seznámil a otevřeně se pak přiznal k tomu, že s Husem (a Johnem Viclefem) sympatizuje.

[editovat]Postoj k Židům

Lutherův postoj k Židům prošel určitým vývojem. Zpočátku je v jeho díle patrná jistá snaha o vstřícnost vůči Židům. Ve spise Daß Jesus Christus ein geborener Jude war (1523) vyzýval křesťany, aby Židy nepohrdali, protože „spása přišla z nich a nikoli z nás“. Později své názory přehodnotil a zařadil se mezi ostré kritiky židovství, o čemž svědčí Lutherovy pozdní spisy Brief wider die Sabbather an einen guten Freund (Dopis proti Sabatistům dobrému příteli) (1538), Von den Jüden und ihren Lügen (O Židech a jejich lžích) (1543) a Vom Schem Hamphoras und vom Geschlechte Christi (1544); v těchto pozdních spisech však již neargumentuje exegeticky z Bible.^[zdroj?]

[editovat]Dílo

Luther byl velmi plodný spisovatel, kritické vydání jeho spisů obsahuje více než 100 svazků. Následuje stručný výběr:

[editovat]Překlady

• Bible – Nový zákon poprvé 1522, Starý zákon 1534. Lutherovo životní dílo, na jehož redakčních úpravách pracoval až do své smrti (Za Lutherova života vyšlo ve Wittenbergu 83 vydání a dále 253 přetisků). Lutherova Bible, přeložena z původních jazyků, se od reformace používá v liturgii evangelických církví v německy hovořících zemích. Poslední revize vyšla v roce 1984. K obrovskému rozšíření a popularitě Lutherovy Bible ve své době přispěl nejen Gutenbergův vynález knihtisku, ale i srozumitelný styl překladu (Luther někdy hledal i několik dní vhodný výraz, aby byl čtenáři překlad srozumitelný, nepřekládal doslovně) a použitý jazyk, který měl oslovit lid v jižní (hovořící horní němčinou) i severní části Německa (hovořícídolní němčinou). Lutherova němčina, vycházející z jazyka míšeňského kancléřství a lidového jazyka, měla velký vliv na sjednocovací tendence němčiny a další vývoj spisovného jazyka.
• Ezopovy Bajky (1530)

[editovat]Spisy

• 95 tezí (1517)
• Křesťanské šlechtě německého národa o zlepšení stavu křesťanstva (1520)
• Zvěst o babylónském zajetí církve (1520)
• O svobodě křesťanského člověka (1520)
• O světské vrchnosti (1523)
• O zotročené vůli (1525)
• Proti loupežným a vražedným hordám sedláků (1525)
• Malý katechismus (1529)
• Velký katechismus (1529)
• List o tlumočení (1530
• Šmalkaldské články (1537)
• Proti Hanswurstovi (1541)
• Proti židům a jejich lžím (1542)
• Proti římskému papežství, založenému od ďábla (1545)
• Vyobrazení papežství (1545)

[editovat]Písně

• Hrad přepevný jest Pán Bůh náš (protestantská „hymna“)- Ein feste Burg
• Z hluboké nouze - Aus tiefer Not
• Všichni věříme v jednoho Boha - Wir glauben all an einen Gott